Zimní "dovolená"...

Musím se přiznat, že naše rodina není nějak extrémně sportovně založena. Já osobně hraju tenis, občas squash, sem tam plavu a jezdím na kole. Ale ze zimních sportů umím dobře jenom bobovat… No, někdy taky sjedu z kopce na lyžích. Mými oblíbenými sjezdovkami jsou modrá nebo maximálně červená. Černou sjíždím, jenom když je mlha! Sice před léty jsem sjel za jedno odpoledne Sella Rondu, což je skoro čtyřicetikilometrový okruh v Dolomitech, ale to jsem chtěl udělat dojem na jedné slečně.. Dopadlo to tak, že jsem myslel, že mi odmontují obě nohy a dají do servisu na garančku! Tu bolest nohou nespravily ani čtyři grappy za sebou! Jó, zimní dovolená v Alpách… Pokaždé se na ni těším a pokaždé bych si nejraději po ní vzal další týden dovolené.. Není náročnější trávení volna než týden v zimě na horách. To balení zimních bund, rukavic, čepic, termo-prádla, ponožek, brýlí a helem. To mě „rajcuje“! Montáž rakve na auto a uložení do ní lyží a lyžáků jsou taky jedna velká radost.. Pak mě hodně baví samotná sedmihodinová cesta Rakouskem. Ty zácpy, hra na četníky a radary, milované děti vzadu, které se hned za Prahou každých deset minut ptají: „Kdy už tam budeme?“… Ta cesta do ráje zimních sportů má však jedno velké pozitivum: nízkou spotřebu! Nikde jinde ji nedocílím, protože nikde jinde tak pomalu nejezdím! A když už dorazíme na vytoužené místo, přijde na řadu další smysluplná činnost… Všechno zase vybalit, uložit do skříní a lyžárny. Ale není to tak hrozné, protože jsme vždy strašně natěšeni, že si zítra vychutnáme lyžovačku a skvělý šnaps, který v Alpách na čerstvém vzduchu chutná nejvíc! Po snídani následuje oblékání sebe sama a hlavně dětí do potřebné výstroje. Než se ocitneme u auta, tak se ze mě leje, jako bych se sprchoval! Ale pořád je to ještě v pohodě. Následuje dlouhé hledání místa na parkovišti a pak lahůdka všech lahůdek! Nazouvání lyžáků!!.. Tady je ten moment, kdy se láme chleba. V záplavě sprostých slov se pokaždé rozhoduju, jestli se na to nevykašlu a budu se radši opalovat nebo zvítězí sebezapření a půjdu dobrovolně v plné polní dalších pár stovek metrů postavit se do fronty na vlek! Když se už konečně posadíme na sedačku, tak jsme s Halou úplně vyřízení (a to jsme ještě nesjeli ani metr!). Zato kluci veselí a plní energie, s hlavou plnou blbostí a volovin. Trochu to zní, jako bych jezdil v zimě na hory za trest! To ne!!.. Má to své kouzlo, určitě! Krásné hory, super čistý vzduch, sluníčko a sníh dělají své. První tři dny jsem usínal v osm večer a spal bez prášku jako nemluvně. Vůbec mě nebolela hlava, ale nohy. Na bušení srdce jsem si nevzpomněl, protože pracovní stress vyměnilo „normální“ rozčilování při učení Špunta lyžovat! Každodenní pilulky jsem vyměnil za Jaegermeistra a díky chůzi v lyžařském brnění jsem zhubnul tři kila! Akorát po návratu do Prahy jsem musel k doktorovi s oteklým kolenem.. Ale to je detail.. Letos už do Alp nepojedeme..